Stručná historie C++

Od dob prvních elektronických počítačů určených k výpočtům dráhy dělové koule během druhé světové války prodělaly počítačové jazyky dramatický vývoj. Zpočátku pracovali programátoři s nejprimitivnějšími instrukcemi počítače, s tak zvaným strojovým kódem. Tyto instrukce měli tvar dlouhých řetězců jedniček a nul. Brzy vznikali asemblery, které převáděli pokyny pro počítač do podoby dobře čitelných a ovladatelných mnemotechnických pomůcek, jako například ADD a MOV.



Časem byly vyvinuty jazyky vyšší úrovně, jako BASIC a COBOL. Tyto jazyky umožnily programátorům pracovat s kódem, který se podobal (většinou anglickým) slovům a větám, například Let I = 100. Tyto věty byly pak prostřednictvím interpreterů a kompilátorů přeloženy opět do strojového jazyka.

Interpreter program přeloží při čtení a mění instrukce programového kódu přímo v konkrétní akce. Kompilátor kód přeloží do podoby tak zvaného objektového souboru, který ještě není spustitelný; tento krok se nazývá kompilace. Pak kompilátor spustí sestavovací program (linker), který objektové soubory sestaví do spustitelného programu.

Vzhledem k tomu, že interpreter kód čte a ihned jej provádí, je pro programátory snadné s interpretery pracovat. Dnes se většina interpretovaných programů označuje jako skripty a interpreter samotný se pak označuje jako skriptové jádro (Script Engine).

V některých jazycích například ve Visual Basicu, se interpreter nazývá běhová (runtimová) knihovna. V Javě se pak označuje termínem virtuální stroj ( Virtual Machine, VM), ale v tomto případě je virtuální stroj součástí prohlížeče (např. Internet Exploreru nebo Netscapu).

Kompilátory s sebou přinášejí krok navíc, a tím je kompilace zdrojového kódu (který je lidem srozumitelný) do objektového kódu (který je srozumitelný stroji). Tento krok navíc je nepohodlný, ale zkompilované programy běží velmi rychle, protože časově náročný úkol přeložení zdrojového kódu do strojového jazyka se provede jednou ( v době kompilace) a při provádění programu se už nevyžaduje.

K dalším výhodám kompilovaných jazyků, jako například C++, patří, že je možné šířit spustitelný program i mezi uživatele, kteří žádný kompilátor nemají. Interpretované jazyky ke spuštění programu potřebují Interpreter.

C++ je většinou kompilovaný jazyk, ovšem existují také interpretery C++. Jako řada jiných kompilovaných jazyků má i C++ pověst generování rychlých, ale přesto velmi silných programů.

Dlouhá léta bylo nejdůležitějším úkolem programátora psát krátké úseky kódu, které se provedou co možná nejrychleji. Program musel být malý, protože paměť byla drahá, a zároveň musel být rychlý, protože strojový čas byl také drahý. Jak se počítače zmenšovaly, zlevňovaly a zrychlovaly a náklady na paměť se snižovaly, došlo v těchto prioritách k posunu. V dnešní době cena času programátora zdaleka převyšuje cenu většiny počítačů, které se používají v komerční sféře. Kód, který je dobře napsaný a snadno se udržuje, je ceněn nejvíce. Pod snadnou údržbou kódu rozumíme to, že program lze v případě změny požadavků snadno a bez velkých nákladů rozšířit a vylepšit.

Další články

Další články autora